Praha a Střední Čechy

Praha bývá nazývána srdcem Evropy, a to nejen díky své geografické poloze. Je tradičním sídlem českých knížat a králů, ale sídlilo tu i několik římských císařů. nesmíme zapomenout ani na území středních Čech, bez kterých by Praha nemohla dosáhnout své slávy – jsou jí krkem, bez nějž by nebylo hlavy. Kromě úrodných zemědělských ploch region oplýval především nerostným bohatstvím. Zdejší revír ve středověku poskytoval přibližně jednu třetinu produkce stříbra v Evropě.

Ráz krajiny

Takzvaná středočeská kotlina se postupně zvedá téměř do všech stran směrem ke státním hranicím od údolí Vltavy a široké polabské nížiny, které jsou hlavně v severní části významnými zemědělskými oblastmi. Ostatnímu území dodávají na zajímavosti převážně zalesněné mírné kopce a pahorkatiny.

Z nich je nejvýznačnější pohoří Brdy, které začíná na jihozápad od Prahy a táhne se další desítky kilometrů, dále Český kras (vápencový), Křivoklátsko s hlubokými lesy... Ve středověku byla klíčová bohatá naleziště stříbra u Kutné Hory.

Události a osobnosti

Praha bývá nazývána srdcem Evropy, a to nejen díky své geografické poloze. Je tradičním sídlem českých knížat a králů, ale sídlilo tu i několik římských císařů. Patří k nejkrásnějším městům v Evropě – vedle členitého, zajímavého střídání vrchů, údolí a plání přispívají k její malebnosti záhyby řeky Vltavy.

Ovšem nesmíme zapomenout ani na území středních Čech, bez kterých by Praha nemohla dosáhnout své slávy – jsou jí krkem, bez nějž by nebylo hlavy. Kromě úrodných zemědělských ploch region oplýval především nerostným bohatstvím. Zdejší revír ve středověku poskytoval přibližně jednu třetinu produkce stříbra v Evropě.

V průběhu staletí byla Praha svědkem mnoha převratných událostí. Namátkou připomeňme založení pražského biskupství (993) a arcibiskupství (1344), vznik pražské univerzity (1347), první kázání Jana Husa v Betlémské kapli (1402) a počátek reformace, stavovské povstání a bitvu na Bílé Hoře (1620), jedné z klíčových událostí počátku třicetileté války, po které byly do té doby převážně protestantské Čechy i Morava často i násilně rekatolizovány.

Stověžatá destinace

Historické jádro zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a množství dochovaných světských i církevních architektonických památek lákají do Prahy každý rok miliony turistů z celého světa – po Londýně, Paříži, Vídni, Madridu a Berlíně je šestým nejnavštěvovanějším městem Evropy.

Pražská městská památková rezervace i komplex Pražského hradu patří k největším svého druhu na světě. Přívlastek Praha stověžatá se vžil od 19. století. Tehdy historici počítali pražské věže – bez věží soukromých domů a vodáren – a dospěli k číslu 103.

Vznik českého státu a jeho christianizace

Středočeskou kotlinu, ve které Praha leží, obývaly původně germánské kmeny, v 6. století začali oblast osídlovat Slované. Základy českého státu tu v 9. století položil Bořivoj, první český historicky doložený a zároveň také pokřtěný kníže. Bořivojem založená přemyslovská knížecí a posléze královská dynastie tak byla od samého vzniku křesťanská a má hlavní zásluhu na christianizaci českých zemí.

Dodnes o tom svědčí velké množství Přemyslovci založených kostelů i klášterů jak v Praze – např. rotunda sv. Víta postavená roku 926, chrám sv. Jiří a první klášter v Čechách na Pražském hradě, baziliky sv. Vavřince a sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, mužský benediktinský klášter v Břevnově, premonstrátský klášter v Praze na Strahově, cisterciácký klášter na Zbraslavi nebo Anežský klášter klarisek na Starém Městě – tak i mimo ni, jako středisko slovanské vzdělanosti, Sázavský klášter a mnohé další.

Anežčin manžel Václav I. po roce 1231 zahájil stavbu opevnění Starého Města. Nejpozději od doby založení Hradu byl osídlen i levý břeh Vltavy, tedy podhradí, kterému udělil roku 1257 Přemysl II. Otakar městská práva. Tak vzniklo Menší město pražské – dnešní Malá strana.

Přemyslovská dynastie vládla českým zemím 400 let. Když byl v roce 1306 v Olomouci zavražděn Václav III., na český trůn usedl manžel přemyslovské princezny Anny, Jindřich Korutanský. Místo potřebné konsolidace ale nechal stát zchudnout a rozklížit.

Čeští pánové se jej proto rozhodli sesadit a zosnovali sňatek poslední svobodné dcery Václava II. – Elišky Přemyslovny – s římským císařem Janem Lucemburským. Když Jan přijel v čele říšské armády, Jindřichovi nepomohlo ani to, že jeho korutanští žoldnéři obsadili Prahu a tehdy druhé nejvýznamnější české město Kutnou Horu. Převrat byl dokonán a Lucemburkové v Čechách vládli dalších asi 100 let.

Kvůli významu Kutné Hory, která se v jednu dobu mohla stát i hlavním městem království, byl v roce 1142 v nedalekém Sedlci založen první cisterciácký klášter v Čechách. Společně s chrámem sv. Barbory v Kutné Hoře je klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie zapsán do seznamu UNESCO. Kromě zmiňované Kutné Hory měla horní právo také města Čáslav, Kolín či Příbram, která byla v majetku pražského biskupství.

Na území středních Čech lze najít také nejstarší poutní místo spojené se svatováclavskou tradicí – Starou Boleslav. U dveří zdejšího kostela sv. Kosmy a Damiána byl (asi roku 935) úkladně zavražděn kníže Václav. O století později (1039) tu kníže Břetislav I. postavil nad místem smrti svého předka baziliku sv. Václava, při níž také založil kolegiátní kapitulu sv. Kosmy a Damiána (nejstarší kapitulu v Čechách).

Kapitula měla pečovat jak o svatováclavské poutní místo, tak i všeobecně o kult „vévody české země“. Později jí bylo svěřeno do péče i Palladium země české (viz box), které se svatováclavským kultem souvisí. Dnes se palladium uchovává v barokním kostele Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavbu kapitula zajistila během vlády Matyáše II., krátce před bělohorskou bitvou a vypuknutím třicetileté války.

Doba Karla IV. a počátek reformace

Karel IV., syn Jana a Elišky, se považoval za přímého pokračovatele přemyslovského rodu. Jako římský císař sídlil v Praze, kde se i narodil, a zamýšlel z ní udělat hlavní město celé Svaté říše římské. Inicioval vznik Karlovy Univerzity, místo povodní strženého Juditina mostu z roku 1172 nechal postavit nový most (od r. 1850 zvaný Karlův most), založil Nové Město pražské, jehož kostely tvořily znamení kříže, a dal zhotovit drahocennou Svatováclavskou korunu. K ochraně korunovačních klenotů nechal vystavět hrad Karlštejn s kaplí sv. Kříže, vyzdobenou Mistrem Theodorikem.

Založení univerzity začalo přitahovat učence z různých zemí. Již za vlády Karla IV. začal v Praze kázat Konrád Waldhauser, který otevřeně kritizoval hromadění majetku a moci v rukou církve. Na Waldhauserovy reformní požadavky navázal kazatel Milíč z Kroměříže a univerzitní mistr a posléze i rektor Jan Hus. Jeho kázání v Betlémské kapli měla na společnost takový vliv, že po upálení Mistra Jana a Jeronýma Pražského kostnickým koncilem vyústila ve vznik lidového hnutí.

Roku 1419 po kázání Husova žáka Jana Želivského v kostele Panny Marie Sněžné rozvášněný dav, požadující propuštění vězněných stoupenců podobojí, zaútočil na novoměstskou radnici a některé konšely defenestroval. Událost vešla do dějin jako první pražská defenestrace a zahájila téměř 15 let husitských válek.

Ve 14. stol. církev procházela mocenskou krizí, názorně zosobněnou dvěma papeži, kteří se navíc vzájemně exkomunikovali. V roce 1409 byl svolán koncil do Pisy, který zvolil nového papeže a očekávalo se, že oba dosavadní odstoupí. Leč nestalo se tak a církev měla papeže dokonce tři. Situaci narovnal až vzápětí následující koncil kostnický.

Další defenestrace

Všeobecně bývá za druhou pražskou defenestraci označována až ta fakticky třetí z roku 1618, kterou vyprovokovalo zavření evangelického kostela v Broumově a demonstrativní demolice kostela v Hrobu a která přímo vedla ke třicetileté válce.

Mezitím už se ale v Praze defenestrovalo také 24. září 1483. Tehdy už 12 let vládl Čechám katolík Vladislav Jagellonský, kterému Jiří z Poděbrad nabídl královskou korunu, aby ji nezískal uherský král Matyáš. Katolická menšina pod vládou svého souvěrce ožila a mezi oběma stranami se stupňovalo napětí. Eskalovalo právě v roce 1483, kdy se katolíci hotovili v noci na 25. 9. pobít desítky kališníků a vyhnat jejich kněží. Plán se jim ale nepodařilo udržet v tajnosti, a do pobíjení se tak naopak dali hned ráno kališníci.

Po dobytí staro- i novoměstských radnic se dav pustil i do katolických řeholníků a také do Židů. Nakonec byly v pátek dobyty i oba hrady (královský a Vyšehrad). Všechna tři pražská města pak sepsala smlouvu o jednotě, čímž kališníci získali jasnou převahu. O dva roky později vývoj dospěl ke zrovnoprávnění obou církví na kutnohorském sněmu roku 1485.

Nástup Habsburků a protireformace

Vladislavův syn Ludvík byl obdařen přídomkem Dítě, protože byl korunován na krále uherského ve 2 letech, českého ve 3 letech a vlády se ujal po otcově smrti již v 10 letech. Jelikož pobýval v Uhrách, v Českém království se snažili uchvátit moc různí šlechtici, kteří proto roku 1520 málem rozpoutali občanskou válku. Král přijel situaci urovnat, avšak až o dva roky později (v 16 letech). Ve 20 letech pak utonul v bažině u Moháče po prohrané bitvě s mnohem silnějšími Turky, a uhersko-česká větev Jagellonců tak zanikla.

Na českém trůně vystřídali jagellonskou dynastii Habsburkové – ovšem pouze obrazně: zatímco Jagellonci sídlili v Budíně (Budapešti), nově vzniklé rozlehlé habsburské soustátí mělo centrum ve Vídni. Vídeň však byla nebezpečně blízko hranicím s rozpínavou Osmanskou říší, a císař Rudolf II. se proto rozhodl přenést sídlo monarchie do Prahy (to už zvažoval i jeho otec Maxmilián II., který zde také často pobýval). Po čtvrt století trvající rudolfinské éře však již Praha přestala být až do vzniku ČSR hlavním správním centrem země.

Z doby po vydání Rudolfova Majestátu, který zrovnoprávňoval různá náboženství, pochází velký luteránský kostel U Salvátora, postavený v letech 1611–14. Následující dvě století však přála jen katolickým stavbám.

Jedním z nástrojů rekatolizace byla podpora poutí, a tedy i poutních míst. Nad Příbramí vznikl v barokním období vznikl svatohorský komplex s poutním kostelem Panny Marie. Původně gotický kostel Panny Marie byl v letech 1648–73 přestavěn a rozšířen o čtvercový ambit se čtyřmi rohovými kaplemi. Věhlas nejvýznamnějšího mariánského poutního místa v Čechách se váže k Milostné sošce Panny Marie Svatohorské, kterou prý vyrobil sám arcibiskup Arnošt z Pardubic. Z Příbrami vede k areálu unikátní kryté schodiště.

K významným barokním sakrálním stavbám patří např. jezuitský kostel sv. Ignáce na dnešním Karlově náměstí (1665) nebo nedaleko Pražského hradu vybudovaná Loreta (1661). Na počátku 18. století vznikají v Praze dva barokní chrámy sv. Mikuláše – malostranský a staroměstský. Takřka současně je na Bílé Hoře vybudován také komplex Svaté panny Marie Vítězné. V průběhu století 18. pak Dientzenhoferové rekonstruovali břevnovský klášter ve stylu tzv. iluzivního baroka.

Osvícenství a moderní doba

Roku 1781 Josef II. povolil protestantům přihlásit se ke své víře a zrušil nevolnictví, takže se poddaní mohli stěhovat a děti mohly chodit do škol bez souhlasu šlechty. V rámci josefínských reforem byla zrušena řada kostelů a kaplí a skoro polovina klášterů. A tak zatímco se roku 1784 v pražské Truhlářské ulici otevřel luteránský sbor, dva roky nato byla zbořena Betlémská kaple. Podle původních nákresů byla obnovena až v 50. letech 20. století.

Ve třicátých letech 18. století postavil architekt Bayer v dnešní Resslově ulici kostel svatého Karla Boromejského. Ten v roce 1935 přešel do rukou pravoslavné církve a stal se katedrálním chrámem svatých Cyrila a Metoděje. V roce 1942 se v něm ukrývali parašutisté, kteří provedli atentát na Heydricha.

Z nejmodernějších staveb musíme zmínit kostel svatého Václava na Smíchově (1885), kostel svaté Ludmily na náměstí Míru (1893), a především Gočárův vršovický kostel svatého Václava (1930) a architektonicky promyšlený Plečnikův kostel Nejsvětějšího srdce Páně (1932) na Žižkově.

Židé v Praze

Praha byla a je městem mnoha národností, což se projevilo i na její architektonické tváři. Mimo Čechů a Němců tu žili i Židé či Italové. Židovské město s mnoha památkami je jedním z unikátů židovské architektury. Druhé podobné centrum lze v rámci České republiky najít až v Třebíči na Vysočině. Třebíčské židovské město je zapsáno na seznamu UNESCO, stejně jako celé historické jádro Prahy.

Židé začali do Prahy přicházet jako obchodníci už v 10. století. I když byli křesťany často utiskováni, byli pod ochranou panovníků – ovšem za cenu daní a půjček královské pokladně.

Jedním z nevýznamnějších Židů v českých dějinách byl primas pražského židovského města Mordechaj Maisel, jehož jméno dnes připomíná jedna z ulic na Josefově – někdejší židovské čtvrti. Maisel podporoval vědu a umění, čehož si vážil i císař Rudolf II. Ovšem také půjčoval peníze, a zřejmě právě tím si u Rudolfa vysloužil řadu privilegií.

Za Maiselova působení v druhé polovině 16. století došlo k rozkvětu židovské komunity v Praze i pražského ghetta. Maisel například nechal vydláždit ulice, což bylo na svou dobu neobvyklé. Financoval také stavbu několika synagog – konkrétně Vysoké synagogy a Maiselovy synagogy, kterou založil v roce 1590 jako rodinnou synagogu, a dále radnice, nemocnice i tří studoven, kde působil i rabi Jehuda Löw.

Tato postava je známá především jako autor legendárního Golema, který měl chránit židovské ghetto před křesťanskými pogromy. Podle legendy má být Golem uložen ve Staronové synagoze.