23. červen

středa, 2021

Po
Út
St
Čt
So
Ne
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Cesty dvou Janů vychází z Prahy. Má také.

Říkal jsem si, že svou pouť za poznáním mistra Jana Husa načnu v Jižních Čechách. Jenže změna plánu. V televizi hlásili ideální předpověď, ani vedro, ani zima, prostě zlatý střed. A to jsou skvělé podmínky pro putování našim klenotem, jak ve své kronice nazval Kosmas, mířím do Praga tocius Boemie domina, do města vévodícímu celým Čechám.

Je ráno, z baťohu vytahuju už trošku zmačkaného průvodce a plánuju si dnešní trasu. Míst, která naše Praha Stověžatá nabízí, je k poznání opravdu spousta. Jsou prázdniny, škola mi sice nechybí, ale říkám si, že vydat se ke kořenům mého studia není zase tak od věci. Prvním objektem poznání se stává Karlova Univerzita, kde se vzdělával také sám Jan Hus. Pokud si to ze školních lavic ještě dobře pamatuji, roku 1393 získal na artistické fakultě hodnost bakaláře. Říkám si, co ještě spolu máme společného? Ani on nepatřil k movitým studentům, možná se i proto stal knězem. Na studium ale nezanevřel a v roce 1398 se stal Universitním mistrem.

Nemůžu minout ani Karolinum, barokní sídlo, s původními gotickými prvky, celé univerzity a pana rektora. Pořád si ale říkám, že mám prázdniny a tak by školy stačilo. Mistr mě ale v cestách provází dále. Stáčím svou cestu na Staroměstské náměstí a v houfu národností z celého světa sleduji apoštoly na světoznámém Orloji. Očkem se podívám na Týnský chrám, vytahuji z tašky svačinu a z lavičky se kochám krásami náměstí. Před očima mám mistrův pomník, který směřuje mé další kroky k Betlémské kapli. Houfem lidí a krásnými uličkami mířím k dalšímu z klenotů našeho hlavního města. Průvodce mi říká, že kaple byla založena Václavem Křížem pro české kázání, které zde až do svého nuceného odchodu v roce 1412 před 3000 lidmi prováděl také mistr Jan. Kaple je od roku 1954 otevřena také veřejnosti, neváhám, této šance využívám a prohlížím si odkaz, který nám byl zanechán.

 

Putovat po stopách Husových, strávím v Praze týdny. Stověžaté město ale skrývá spousty dalších památek a významných osobností. Z Kaple Betlémské vyrážím na Václavské náměstí, sleduji, jak se život mění za výlohami stovek obchodů a pod pomníkem Svatého Václava ochutnávám fastfoodové jídlo z nedalekého McDonalds. Musím říct, že jsem si docela pochutnal a s plným žaludkem vycházím dále po stopách historie. Nasedám do tramvaje směr Žižkov. Kontroverzní vysílač na seznamu fotografií nesmí chybět a i když začínám cítit bolest nohou, cestu na Vítkov nemůžu vynechat. Právě zde psal historii Jan Žižka, husitský vojevůdce, který 14. července 1420 se 400 vojáky dokázal přelstít pětinásobnou převahu ozbrojenců. To mi připomíná pomník Jana Žižky od Emanuela Kodeta, který vévodí okolní krajině od roku 1925 a patří mezi deset největších soch na světě.

Sluníčko už padá za obzor, vytahuju si z baťohu mikinu a pražskou, ne moc levnou MHD, mířím k poslední štaci. Pražský hrad přece nemůže chybět. Pomalu se stmívá, na Prahu padá romantika a přes Nerudovu ulici završuji svou cestu na Karlově mostě. Cestou jsem potkal další „Mekáč“, opět jsem neodolal, ale to už je na dlouho naposled. Za mostem mě čeká studentský parťák, který mi poskytuje nocleh. Jenže tak nečekaně, jak jsem se vydal do Prahy, vybalil na mě svůj plán. Což o to, že mi nohy sotva šly, čekala nás cesta na Vyšehrad, kde se dle kronik pohyboval i Žižka. Slunko už dávno zapadlo, na obloze se začaly objevovat blesky, ideální kombinace pro konec pouti. Ale omyl, kamarád si svůj plán nenechal vymluvit a v tom, co se na obloze odehrávalo, procházeli jsme Vyšehradský hřbitov. Ne, že bych se bál, ale do zpěvu mi taky nebylo. Ta historie na mě fakt dýchala. Proto jsem vzal všemi deseti návrh na zpáteční cestu a vydal jsem se čerpat síly na další den.

Přeci jen, oba slavní Janové v Praze zanechali velkou stopu a její poznání něco stojí. Jejich reformy nám daly mnoho, a proto se zítra vydám směr Tábor, abych se podíval, odkud že „Janek Jednooký“ mířil bojovat za Prahu.


Turistické trasy Magni