28. březen

čtvrtek, 2024

Po
Út
St
Čt
So
Ne
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Chelčický i Hus mají v Husinci své ulice

Ne, že bych se poslední školní dny vyloženě poflakoval, ale už nějakou dobu si říkám, že bych se sebou něco měl začít dělat. A na kole se mi včera zalíbilo, tak jsem si dnes řekl, proč na něj nenasednout znovu. Nejel jsem sice ve stylu Romana Kreuzigera, nezdolával jsem alpské vrcholy, ale cesta jižními Čechy to byla opravdu příjemná.

Ne, že bych se poslední školní dny vyloženě poflakoval, ale už nějakou dobu si říkám, že bych se sebou něco měl začít dělat. A na kole se mi včera zalíbilo, tak jsem si dnes řekl, proč na něj nenasednout znovu. Nejel jsem sice ve stylu Romana Kreuzigera, nezdolával jsem alpské vrcholy, ale cesta jižními Čechy to byla opravdu příjemná.
 

Musím se přiznat a trochu i pokárat. Dneska jsem si celkem pospal, takže jsem na cestu vyrazil s menším mankem. Ale na cestě číslo 145 jsem dělal vše pro to, abych ho snížil na minimum. Cesta mi zabrala přes hodinku, a když jsem dorazil na místo dnešní poutě – do Husince, který leží poblíž okresního města Prachatice, celkem mi vyhládlo. Místní hospůdka mě lákala na menu dne, nabízeli gulášovou polívku a sladké knedlíky, no neodolal jsem. Už v hospůdce na mě ze všech stran koukal mistr Jan Hus a ten je mým dnešním cílem.
 

Koukám na mapku městečka, kde žije asi 1300 obyvatel a hned mě zaujala jedna věc. Tak schválně, jakou myslíte, že Husinec začíná ulicí? Já, milovník to historie, nemohl jsem snad ani přijet jinak než po Husově. Kdybych se ale rozhodl přijet z druhé strany, uháněl bych na kole po ulici Petra Chelčického. Petr mi ale do centra městečka moc nepasuje. Další dvě hlavní ulice totiž nesou jména velkých Janů – Žižky a Amose Komenského.
 

Jojo, tady lidi žijí přímo historií. Kdo ví, nebýt záznamům Štěpána z Pálče, Jiříka Heremity a dalších, o Husinci by dnes nevědělo moc lidí. Na kdyby se ale nehraje a malebné městečko je známé po celém světě. A já brzy poznávám proč. Když se zastavím před světlý dům s červenou střechou, místní stařec mi praví. „Chlapče, tady to začalo.“ Nemusím se ptát co, vím, kde jsem, ale on pokračuje: „Dnešní generace, tu už to tady nebere, ale chlapče, ty jsi jiný, to já poznám.“ Nadšení, ale i nervozita z toho, kde právě jsem, ze mě asi sálá do všech stran. Ale už nečekám, vydávám se do Husova rodného domu.
 

Je to už dávno, ale někdy mezi lety 1369 a 1373, pravděpodobně v roce 1371 se zde narodil Jan Hus, budoucí velký mistr. Dozvídám se, že jako Hus se začal psát později patrně dle hradu Husi, k němuž Husinec náležel. Rodný domek Jana Husa sice několikrát vyhořel, ale byl vždy opraven. A to je moc dobře. Je přeci třeba, aby tak velká místa stále připomínala naší historii.
 

V domku se dozvídám, že na oslavu 500. výročí mistrova narození zde byl odhalen Husův reliéf, jehož autorem byl sochař Bohuslav Schnirch. V roce 1952 byl v domku otevřen Památník Mistra Jana Husa, první muzejní expozice byla v roce 1965. Současná expozice přibližuje celý Husův život a chronologii jeho děl, přibližuje činnost na Karlově universitě, v Betlémské kapli, na Kozím Hrádku i před církevním koncilem. Je zde otevřeno do čtyř hodin, ale zase mám štěstí. Návštěvu jsem si o pár minut mohl prodloužit a načerpat tak co nejvíce z odkazů, které nám Hus zanechal.

 

Les photos sont protégées du droit d'auteur par leurs propriétaires
 

Nasedám na kolo, za jízdy míjím kostel Povýšení svatého Kříže, kostel svatého Cyrila a Metoděje, sochu svatého Jana Nepomuckého či radnici ze šestnáctého století a v hlavě si stále promítám zážitky, které jsem dnes načerpal. Co mě asi čeká zítra v Trocnově? Už se těším na husity a na rodáka Žižku. Dobře ale vím, že kdyby nebyl Kozinec, o Trocnově by se možná ani nevědělo. Na první pohled si ta města nejsou podobná, ale mají k sobě tak moc blízko! A také já budu zítra blíž.