Web

Název výstavy „Obrazy krásy a spásy“ spojuje tři termíny. Termín „obrazy“ odkazuje ke středověkému souhrnnému označování soch a obrazů pojmem „imagines“. Současnému člověku tyto obrazy přinášejí především zážitek podivuhodné krásy, zatímco původní, středověký divák si je spojoval s nadějí ve spásu své duše.

Výstava je koncipována do tří oddílů: Šlechta / Města / Fenomén řezbářských dílen. První oddíl představuje díla, jež za svůj vznik vděčí objednavatelům z řad nejbohatší šlechty království českého a reprezentují jejich kulturní úroveň a společenskou prestiž. Jihozápadní Čechy sjednotila v závěru středověku (15.–16. století) majetková expanze rodu Švihovských z Rýzmberka, jednoho z nejdůležitějších rodů Českého království jagellonské doby; nejvýraznější osobností rodu byl Půta Švihovský z Rýzmberka, nejvyšší sudí království Českého. Bohatý památkový fond jejich rozsáhlého dominia se stal základem výstavního konceptu, k jehož dominantám patří torza oltářů z hradů Švihov a Rabí. Švihovští a jejich spřízněné rody (Rožmitálové, páni z Dolan, Černínové z Chudenic) se stali největšími objednavateli v oblasti jihozápadních Čech a jejich umělecká reprezentace dosáhla v rámci Českého království té nejvyšší úrovně.
 

Mezi objednavateli výtvarných děl vystupují kromě šlechty i královská a poddanská města (oddíl Města), zejména utrakvistické Klatovy (torzo hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klatovech), Horažďovice, náležející Švihovským, Sušice a horní město Kašperské Hory (oltář z kostela sv. Markéty v Kašperských Horách).
 

Svět vlastních původců artefaktů, tj. řezbářů, malířů a dalších řemeslníků, je reflektován ve třetí části výstavního konceptu s názvem Fenomén řezbářských dílen. Na základě unikátní konfrontace vystavených děl Mistra Oplakávání Krista ze Zvíkova a Mistra Oplakávání Krista ze Žebráka z první čtvrtiny 16. století (Oplakávání Krista z hradu Zvíkov, Oplakávání Krista ze Žebráka), která patří mezi naprosté vrcholy pozdně gotické tvorby v Českých zemích, lze poodhalit způsoby organizace řezbářské práce a formování výtvarné tradice na základě sdílení a předávání stylových forem. Tehdejší účastníci dílenského provozu přitom neznali dnešní pojem umění a kolektivní povaha autorství zde vylučovala existenci umělce jakožto individuality v moderním smyslu.
 

K nejvýznamnějším vystaveným dílům patří rekonstrukce původního vybavení hradního kostela na Rabí z roku 1498. Z hlavního oltáře tohoto kostela se dochovalysochy Boha Otce a Krista, jež tvořily skupinu Nejsvětější Trojice, které je kostel zasvěcen. Skupina byla určena do dnes neexistujícího skříňového nástavce, který spočíval na malované predele, jež zobrazuje Krista mezi dvanácti apoštoly. Oltář vznikl v dílně složené z řezbářů pocházejících z jižního Bavorska a malířů školených ve franckém Norimberku. Tento a další dva oltáře z hradu Rabí dokládají vysokou výtvarnou náročnost umělecké reprezentace rodu Švihovských a Půty zvláště. Díla rozptýlená v různých sbírkových institucích jsou na výstavě prezentována vůbec poprvé v původních sestavách. Malovaný Epitaf Půty Švihovského z roku 1504 pochází z klášterního kostela Sv. Michaela (dobově uváděného pod patrociniem Svatých Andělů) v Horažďovicích. Půta Švihovský tento klášter františkánů-observantů založil a zvolil za pohřebiště celého rodu. Tváře Bolestného Krista a Panny Maria z tohoto epitafu se staly vizuálním motivem výstavy.
 

Mezi nevýznamnější městské objednávky v jihozápadních Čechách patří vzácně dochovaná křídla hlavního oltáře děkanského kostela v Klatovech s náměty z Kristova dětství (Narození Krista, Klanění tří králů, Obřezání Krista, Obětování Krista v chrámu). Monumentální reliéfy vynikající výtvarné kvality ve stylu tzv. podunajské školy vznikly po roce 1521 v bavorském Pasově, kde je objednala klatovská městská rada. Tento oltář, v odborné literatuře dosud neznámý, patří mezi největší objevy výstavy.

Mistr Oplakávání Krista ze Zvíkova patří mezi nejvýznamnější představitele pozdně gotického umění u nás. Jeho dílna působila pravděpodobně v Horažďovicích v první třetině 16. století. Zde objednávali výtvarná díla zdobící interiéry kostelů jak příslušníci šlechty, tak bohatí měšťané. Hlavní díla této dílny představuje výjimečně vystavenéOplakávání Krista z hradu Zvíkov či trojice monumentálních soch z děkanského kostela sv. Markéty v Kašperských Horách (Madona, sv. Markéta, sv. Linhart – tzv. větší archa z Kašperských Hor), které tvoří samotný prolog výstavy.
 

Výstavě předcházela dvouletá intenzivní badatelská činnost špičkových odborníků z řad historiků, archivářů a především historiků umění. Projekt navazuje na již dlouhodobé úsilí o úplnou inventarizaci, dokumentaci a prezentaci středověkého umění v České republice, které pro oblast jihozápadních Čech započala legendární výstava Jihočeská pozdní gotika 1450–1530 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou v roce 1965. V roce 1995 se uskutečnil projekt Národní galerie a Západočeské galerie v Plzni Gotika v západních Čechách a v roce 2009 byl realizován projekt Gotické umění na Chebsku. Výstava Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách vrací pozornost k výtvarným dílům 14.–16. století z pomezí jižních a západních Čech. Po téměř půl století od zmíněné výstavy Jihočeská pozdní gotika 1450–1530 má veřejnost příležitost spatřit nejvýznamnější díla pozdní gotiky jižní a jihozápadní oblasti Čech shromážděné na jednom místě. K nim přibyla další díla, některá objevená nově a vystavená vůbec poprvé, jiná představená v dosud neznámých souvislostech.
 

K výstavě, jež bude v příštím roce reprízována v Národní galerii v Praze, je v současnosti zpracováván obsáhlý stejnojmenný katalog. Ten pojímá uměleckou oblast jihozápadních Čech nejen z pohledu vystavených sochařských a malířských děl, ale podává přehled jejích výtvarných a kulturních dějin včetně dalších uměleckých druhů a architektury, jež do výstavní síně nelze přenést. Tuto vědeckou monografii sepsal tým badatelů z Ústavu pro dějiny umění FF UK a vydává ji nakladatelství Arbor Vitae.