V několika dnech na přelomu července a srpna vyrazil na cesty náš tým s fotografem. Osádka měla za úkol pořídit snímky většiny památek, které budou prezentovány v turistickém průvodci projektu Magni a v jeho internetovém zrcadle. Nyní je vše hotovo a dovolíme si Vám zprostředkovat pár postřehů z cest realizačního týmu.

K focení historických i moderních církevních památek byly vybrány zhruba dvě stovky objektů, roztroušených po naší zemi. Z historie známý fakt, že centrem církevního dění v dřívějších dobách byla hlavně oblast Moravy, znamenal to, že téměř dvě třetiny focených památek jsou právě zde. To rozdělilo celou produkci focení na dvě odlišné „etapy“ – českou a moravskou. V české etapě jsme daleko více času trávili přejezdy mezi jednotlivými památkami. Cesty v trvání více hodinu od jedné ke druhé nebyly výjimkou. Zato ve druhé, moravské, etapě tomu bylo téměř naopak a čas pracovního dne se k radosti řidiče trávil spíše focením. Přejezdy trvaly v rámci jednotek až desítek minut.

A jak vypadaly focené památky pohledem účastníků této zhruba čtyři tisíce kilometrů dlouhé foto výpravy? Dá se to shrnout do několika stručných zcela nepřekvapivých zjištění. Památky, které jsou velmi známé, a to nejen v místních luzích a hájích, se těší většinou dobrému zdraví, v jejich okolí bují čilý turistický ruch a pro jejich návštěvníky je připraven standardní „zákaznický“ servis. Letáky, informace, pravidelné prohlídky, možnost parkovaní – to vše je u těchto památek téměř samozřejmostí. Zároveň si provozovatelé těchto služeb nechávají svou práci většinou kvalitně zaplatit. Pokud se ale člověk začne zajímat o ne tolik známé budovy a objekty s církevní tématikou, naráží na přesně opačnou situaci. Staré kostely, židovské hřbitovy, kapličky jsou ve valné většině mimo dobu mší zabedněné jako vojenské pevnosti a člověk před nimi stojící si říká, zdali tento svatostánek vůbec ještě slouží účelu, pro který byl postaven, nebo je z něj skladiště tamní knihovny (což jsme také několikrát viděli). Pokud náhodou návštěva připadne právě na dobu mše, často Vás zastaví cedule s nápisem „V době mše jsou prohlídky zakázány!“. Dalším nešvarem kostelů a kapliček v turisticky neexponovaných lokalitách je jejich stav. Ve značné míře jsou jejich fasády oprýskané, zašedlé a vůbec mdlého vzhledu. Občas ale lze narazit na vyjímky potvrzující pravidlo a tak jsme i my potkali několik staveb zahalených do nových kabátů, kterým to opravdu slušelo, nebo jsme byli svědky právě prováděné rekonstrukce. Bohužel s nízkým zájmem turistů jde ruku v ruce i míra již zmiňovaného servisu. Informace o objektu jsou v jejich blízkosti téměř k nenalezení, často jde pouze o program mší za sklem v upršené nástěnce u vchodu kostela. A právě těchto případů jsme naneštěstí potkali nejvíce. Kapitolou samotnou by pak mohly být krásné chrámy a památky obklopené nevzhlednými, kýčovitě zateplenými paneláky a vůbec domy z této éry. Nad tím zůstává člověku rozum stát a nezbývá mu nic jiného než nevěřícně kroutit hlavou.

Aby ovšem resumé naší cesty nebylo negativní, musíme podotknout, že nejednou nám „seznam vyvolených“ připravil krásnou podívanou a na mnoho námi focených objektů s nižší fluktuací turistů byla opravdu radost pohledět! Až se kolikrát drala na mysl otázka: „Kde se tu vzal takový klenot?“ nebo „Jak to, že jsem o tomto krásném místě nikdy nic neslyšel?“ Nezbývá než popřát mnoho krásných zážitků a obdivuhodných scenérií všem, kdož se rozhodnou vydat se na cesty s příběhem. Věříme, že budete okouzleni stejně jako my!

Fotografický realizační tým Magni