12.–13. století

Výraznou kapitolou vrcholného středověku je „věk gotických katedrál“, který na západě i u nás dokládá výsadní postavení duchovní moci, křesťanské kultury a pokory světských vládců vůči církvi. Křesťanství se spolu s gotickým slohem zabydluje na českém a moravském venkově. Rozvoj a rozkvět Českého království ve středověku podněcují přebohatá naleziště stříbra v Čechách. Hledání „slávy Boží“ však nespočívá jen v křižáckých výpravách, ale i v péči o potřebné a chudé, jak ukázaly dvě urozené ženy, princezna sv. Anežka Přemyslovna a sv. Zdislava z Lemberka.

Další zdokonalování matematiky, geometrie a stavitelství, překlad mnohých děl řeckých i arabských, vzrůst moci církve, ale i „znovuobjevení přírody“ s sebou přinesl nový sloh – gotika, která nechce nad statikou vítězit (jako v románském slohu), ale spolupracuje s ní, aby ve vzájemné symbióze vyrostly majestátní katedrály – „vlajkové lodi“ gotického slohu. Taková spolupráce umožní vznik velikých katedrálních oken zdobených vitrážemi, které jsou další z možností vyprávět příběhy skrze obrazy (učení církevních otců a koncilů). A tak se katedrála (a podle ní i gotické kostely, kaple i klášterní budovy) mohla stát odleskem „nebeského Jeruzaléma“, svatého a věčného města Božího.

V gotickém umění vede cesta k Bohu ne skrze symboly (románské umění), ale skrze životní realitu, která je přece obrazem reality nebeské, podobně jako je člověk obrazem Božím. I z toho důvodu gotické sochařství už není vnímáno jen jako součást stavby, ale plně se osamostatňuje, postavy se stále více přibližují reálným předlohám. Gotické cesty v Čechách a na Moravě křižují nejprve cisterciáci – „misionáři gotiky“ – a pak stavitelské huti se svými mistry a odvážnými plány (např. slavná huť „parléřovská“ Petra Parléře).

Gotické památky, které mají své vzory především ve Francii a Německu, můžeme potkat především v hlavním městě Praze, ale i v řadě dalších měst Čech a Moravy, a nejen těch královských (Kolín, Kutná Hora, Jihlava, Plzeň, České Budějovice, Olomouc, Znojmo), a také v klášterech premonstrátských (v Teplé – první gotická stavba) či cisterciáckých (Vyšší Brod a Zlatá Koruna).

Gotická architektura také zakořenila na českém venkově díky zvýšenému úsilí při stavbě kostelů (např. podlipnické kostely). Vznikají spolu s farnostmi pod církevní správou, která nad tou světskou v tuto chvíli převážila. Podobně jako jinde v Evropě i zde v ústředním sporu středověku mezi světskou a církevní mocí, zda bude biskupy a jiné církevní hodnostáře vybírat král či církev (tj. boj o investituru), zvítězila církev, když se pražský biskup Ondřej roku 1222 dohodl s Přemyslem Otakarem I. na „Velkém privilegiu české církve“.

Království české

Přemysla ovšem tento ústupek nemusel příliš tížit – díky „Zlaté bule sicilské“ udělené císařem již o 10 let dříve získali Přemyslovci dědičnou královskou korunu. Rozvoj vlivu Českého království nadále roste, mimo jiné díky objevení stříbrných nalezišť u Kutné Hory,  nejbohatších v celé tehdejší Evropě. Čechy zažívají pod taktovkou králů železných a zlatých „stříbrnou“ éru středověké kultury, gotické architektury a rozvoje mnoha měst, hradů a vesnic. O většině obcí v Čechách a na Moravě nalezneme v soupisech první zmínku právě z této doby. Ve 13. století přichází do Čech nové řády: františkáni s ideálem chudoby, dominikáni s posláním střežit pravověrnost katolické víry.

Rostoucí vliv a bohatství přemyslovských panovníků kontrastuje s příběhem nejmladší dcery českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, princezny Anežky, která se rozhodla po vzoru Alžběty Durynské svůj život zasvětit péči o nemocné a potřebné. Založila v Praze špitál sv. Františka a stala se představenou nového kláštera klarisek. Po zbytku života, který vyplnila nezištnou pomocí, láskou a pokorou, si nechávala říkat jen „starší sestra“.

Ne náhodou ve stejných stopách kráčela i jiná urozená žena, Zdislava z Lemberka. Ač měla manžela a vychovala čtyři děti, zapojila se energicky na svém panství do budování klášterů a špitálu v Turnově a Jablonném v Podještědí. Obě ženy dávají příklad v tom, že majetek má být především nástrojem nikoliv k získávání politické moci, ale k činům lásky a milosrdenství.